 Částka za operaci nebyla malá a vyšplhala se na 57000 Kč za nás oba (jakožto sourozenci jsme se selvou platili pouze za 3 oči), přičemž po tisícovce jsme již dříve zaplatili oba za vstupní vyšetření. Náplastí pro rodiče, kteří nám již před lety slíbili tuto částku zaplatit tak byla alespoň pozornost ve formě perlivého vína, kterou nás recepční na klinice obdarovaly.
Po krátkém vyšetření a čtvrthodince v zaplněné čekárně se konečně dostala na řadu Bohdanka, můj čas se naplnil záhy. Tabletka na uklidnění, kdybych byl příliš nervózní, což jsem kupodivu ani nebyl a už mě oblékali do jemného pláštíku na jedno použití a na hlavu mně připevnili igelitový čepec. Na něj pak sestra nalepila dva chomáče obvazu přelepené páskou, které poslouží pro zaslepení mých očí, až přijde včas. Další čekárnu jsem sdílel s anglicky mluvícím pánem středních let, který v plášti nebyl a soudě podle dětských botiček opodál nejspíše čekal na potomka. Je to věhlas, cena nebo obojí, co láká cizince za daleksou cestou do Brna na operaci očí?
Za chvíli jsem osaměl a sestra mně během čtvrthodiny přišla asi pětkrát nakapat nějaký roztok do obou očí. Zpočátku byl čirý, asi potřetí jsem však dostal dávku něčeho tmavě červeného s charakteristickým zápachem jódu. Nic příjemného, ale vyloženě nepříjemné to taky nebylo. To mělo přijít až později.
Poslední čekárnička, která již sousedila přímo s operačním sálem, skýtala toliko dvě křesýlka a znenadání jsem v ní potkal sestru, ktrou právě vyvádělai ze sálu. Vypadala docela spokojeně, dokonce měla náladu na vtípky. Ale to už kráčím na sál já. Navzájem se zdravíme s trojicí dam a jsem vyzván, abych se nejprve posadil a poté položil na otočné lehátko. Dlouho mě pozicují, dostávám do náručí plyšového zajíce, kterého mmám držet a můžu i drtit v průběhu operace. Chudáček, ten už toho musel vytrpět. Poslední instrukce, které už jsem slyšel před chvílí a paní doktorka spouští k mému oku trubičku, která jej má částečně nasát vzduchem pod nízkým tlakem dříve než mně budou laserem řezat rohovku. Začínáme pravým okem, levé mám přelepené a protože jsem již v čekárně dostal znecitlivující kapky, ani mně moc nevadí, že se mně dotýkají oka různými nástroji, něco do něj napouští a odsávají. Byl jsem upozorněn, že přístroj, který hraje na sále prim, hovoří anglicky, ale nemohu se zbavit dojmu, že mu občas uklouzlo i české slovíčko se špatně artikulovaným „ř“. „Otevřeno“, „zavřeno“ a konečně obávané „ready“, o němž jsem byl poučen, že znamená začátek operace. Mám sldovat zelené světlo a docela se mně to daří, tuším totiž, že jediné uhnutí oka může znamenat pokažení zraku, což bych si moc nepřál. Podle plánu nakonec světélko mizí a mám ještě 10 s setrvat s upřným pohledem, než konečně dostávám znamení, že se vše zdárně povedlo. Ohlášené bublinky jsem však vůbec neviděl. Na řadě je levé oko.
Jsem už docela klidný, celá procedura nebyla nijak zvlášť náročná a tak po chvíli pozicování slyším opět „ready“ a začíná řezání laserem. Sledovat zelený světelný bod mně však tentokrát činí větší problémy a ve chvíli, kdy světélko na chvíli mizí, bezmyšlenkovitě uhýbám pohledem. Ozve se skřípavý zvuk unikajícího vzduchu, jak jsem odlepil oko od plastové trubičky a někdo mě rukama chytá za hlavu, ale je již pozdě, trubička se sune nahoru a proceduru bude nutné opakovat. Snažm se z hlasu doktorky, která mě kárá vyčíst, o jak závažný problém jde, ale zdá se, že nemusí jít o nic vážného. Oko mě proplachují, vidím a cítím, jak po něm jezdí vysavač, který sbírá přebytečnou tekutinu, občas pohyby nástrojů lehce zabolí, ale víceméně je necítím. A potom znovu řezání, koncentruji se na zelený bod, ale hlavou už se mně honí bůhvíco, proto chvílemi sztrácím nit, nakonec je ale snad vše úspěšně připraveno k samotnému zákroku laserového obroušení čočky.
Sestra mě otáčí i s celým lůžkem tak rychle, že mě odstředivá síla málem obrací na bok, stále ještě přemýšlím, jak moc jsem si zkazil zrak nadoživotí neuváženým úhybem pohledu, ale už mně opět odlepují levé oko a začíná vlastní zákrok. Femtosekundový laser je již proti pohybu oka odolnější, ale přesto mně činí problémy ve vypjatém prostředí sledovat jeden bod, zvláště pak, když bod mizí, překrývá ho červené světlo laseru nebo se rozplývá v nemalý světelný kruh s typickou zrnivou strukturou plynového laseru. Začíná broušení čočky, cítím na tvářích vítr, jak ventilátor odsává vznikající plyny, přesto mě však do nosu udeří zápach škvařené bílkoviny, jako když si člověk nad plamenem svíčky spálí vlasy nebo chloupky na ruce. Vyvrcholením jsou osté modré záblesky přehlušující dokonce samotné červené světlo a najednou je konec, njakým nástrojem mě zasahují do oka, snad rovnají lamely rohovky a pravé oko mám zdárně za sebou. Levé oko je tentokrát zcela rovnocenné a během pěti minut je po operaci. Ani to nebolelo, chtělo by se skoro říct.
Stále jsem ještě ioslněn lasere, když mě posadí na lůžku a než stihnu očima zamžikat, vrazí mně do ruky zpět zajíce a s rozpačitým úsměvem na tváři se v trojici s paní doktorkou fotíme na památku. A je to. V čekárně se potkávám se sestrou, která už má zákrok za sebou delší dobu, oba vidíme jako pod vodou a oči začínají postupně bolet jako kdyby v nich byla malá zrnka písku, ale po ujištění, že vše je v pořádku mám ze slabého škrábání skoro radost. Jsem zvědavý na výstupní kontrolu, kde se dozvím, jak moc jsme si levé oko pokazil.
Kupodivu je údajně vše v nejlepším pořádku, dozvídám se, že i Bohdanka uhnula u levého oka pohledem, ale vše se má správně zahojit a žádný závažný problém se nekoná. Nasazujeme si tmavé brýůle a bez zbytečného otálení jsme vypuštěni do světa, obdrživše taštičky s antibiotickými kapkami a umělými slzami, jakož i práškm proti bolesti a tabletkou na spaní.
Doma dle doporučení uléhám a hned spím, tabletku i prášem pak následujícího dne na kontrole s klidným vědomím vracím bez upotřebení. Večer mně ještě zpříjemňuje návštěva Jauvajze, který mně alespoň kape do očí a protože u nás přespává, bavíme se do noci o jeho studiu kovářství a já mžikám na vše okolo a jsem vyděšen, jak špatně vidím.
Po probuzení jsem naopak přkvapen příjemně, vše je ostré a jasné a svět je najednou tak nějak větší než s brýlemi. V průběhu dne se ale vidění horší a k polednímu konečně přicházím na kontrolu. Na pravém oku mám prý 0 dioptrií, operace se povedla nadstandardně dobře. K levému oku však nic bližšího nelze zjistit, jasné je jen to, že jsem nepřečetl ani jeden z požadovaných řádků na tabuli s písmenky, ale rozmazané a zdvojené vidění bude nejspíš důsledkem rozrušené rohovky po dvojím řezání. Údajně se vše zlepší a vada by neměla přesáhnout 0,75 dioptrie. Pořád moc nevidím a lehce zděšen odcházím. Do večera mě pak i přes kapání levé oko pořád trošku řeže a vidím velmi neostře, napsat tnto článek na počítačí především díky levému oku však zvládám. Další kontrola je za týden.
|
